Ušité Vánoce

Bylo toho tentokrát opravdu hodně. Ale kupodivu jsem nedošívala třiadvacátého v noci a poslední předvánoční večer jsme měli nečekaně klidný. A bylo to moc milé - jeden z nejlepších vánočních dárků :)

Začalo to v listopadu, abych stihla jedny narozeniny koncem měsíce. Nákupní setíky - taška, tři sáčky na bezplastový nákup ovoce / zeleniny a pytlíček, do kterého se všechno schová - pro několik kamarádek. Pytlíček úplně napravo doplnil používanou soupravu z doby docela dávné, teď už z té látky nezbylo opravdu vůbec nic.

Svetr s jeleny podruhé. Ten svůj téměř nesundávám :) a kamarádka ho pořád okukovala a okukovala... když jsme objevily, že svetrovina je pořád v nabídce a dokonce v žádoucí červené barvě, bylo o dárku rozhodnuto. Látky jsem objednala raději více, abych měla na správné sesazení vzoru... a pak mi dalo docela zabrat. A taky jsem si vyzkoušela začištění zipu proužkem - měla jsem to nakoukáno z některých svých mikin a jsem ráda, že jsem do toho šla.

Letní teplákovina se sovama nadchla kamarádku Jitku při podzimním nákupu v Zašité kavárně. Tím se vyřešil další dárek. Zadání bylo mikina bez kapuce, dostala jsem volnou ruku a oblíbený svetr ke změření :) Použila jsem zajímavé kapsy z mikiny v Ottobre a límec ze šatů z Burdy a modelka byla po rozbalení balíčku k mé velké radosti dost spokojená.

Tričko s dinosaury pro začínající Filipovo dinosauří období - no, nejspíš jsem to tričko ušila hlavně kvůli sobě, té látce jsem dlouhodobě nebyla schopná odolat :)

Dvoje viskózové šaty pro mou sestru. Na módní výstřelky si příliš nepotrpí, a i když jsme poctivě prošly větší množství střihů, nakonec jsme zůstaly u jednoduchého, z mých podzimních šatů osvědčeného střihu, upravenému z Ottobre. Nejvíce mne potěšilo, že to lemování na třetiny už opravdu docela jde.

Jako poslední ještě balíček pro Markétku, potřebovala náhradu za šatečky z kordu, které už nosí kamarádka. Počesanou kočičkovou teplákovinu jsem si přivezla z podzimního Stoffmarktu. Střih jsem použila zase stejný osvědčený, ale při stříhání jsem byla trochu zaskočena, že látka pruží pouze podélně. Takže pro snadnější oblékání raději se zipem. Poprvé se mi podařilo skrytý zip přišít bez párání na poprvé, juch!
I tahle modelka byla dost spokojená :)

Přeju vám krásný, klidný, zdravý nový rok se spoustou inspirace a tvůrčích záblesků!

Ve svátek

17. listopadu jsme se i s naší hlídačkou a teď už hlavně kamarádkou Jitkou vydali na výlet. Vlakem samozřejmě (potřebujete-li namotivovat Filipa, řekněte mašinka). Podle předpovědi nás čekal slunečný den se studeným ránem. Baže tak, bylo.

Ale sluníčko získávalo na síle a vesele si pohrávalo se stíny.

Prošli jsme Zadní Třebaní a svatojakubskou cestou vystoupali do sedla - byl tam!

Přístřešek u výhledu byl obsazený, ale za tu chvíli se tak oteplilo, že v závětří u lesa bylo jak ve slunečních lázních.

Cestou k hradu vzala foťák do ruky Markétka...

a dokonce se jí podařilo zachytit naše osvícení.

Ke hradu nám v tu chvíli zbývalo asi pět minut, ale vysmátý Filip vprostřed té cesty poprvé v životě prohlásil: "Já chci spinkat!" a na nádvoří už spal jako dřevo.

Hrad byl krásný a hlavně skoro prázdný! Ale nejlepší bylo stejně to prolejzání po ježcích u karlštejnského řopíku. Když potom ještě jeli kolem koně, výlet byl prohlášen za povedený :)

Reflexní softshellky

pro děti kamarádky. Měla jsem potřebu trochu oživit ty střídmé barvy. Tak snad se povedlo :)
Pro nejstarší dcerku poprvé šité s poklopcem a neúplným páskem. To ještě budu muset dostudovat, ale použitelné to je.

Jako bonus celkem šestery tenké tepláky pro oba kluky, ale ty byly tak narychlo, že jsem je ani nestihla vyfotit. Nezahálíme :)

Podél Labe do skanzenu

Na poslední chvíli nás kamarádka zlákala na sobotní výlet. Počasí se vykulilo nádherné, vítr čechral hladinu řeky a celou scenérii dotvářely rychle se přeskupující mraky. Na nás bylo jen se kochat. Třeba touhle roztaženou nadpozemskou dlaní (foto Markétka):

Řeku lemují krásné staré stromy, z nichž páteční vichřice servala spoustu větví. Filipovu momentální potřebu neustále do něčeho mlátit kamarádka moudře přesměrovala do souboje s draky.

Poprvé v životě jsem viděla dýňové pole.

Že je Polabí úrodné, víme všichni. Ale i tak pro nás byly tyhle kaštany hodně mega. Filip nemá žádné drobné tlapičky, a přesto v dlani sotva drží dva kousky.

Ani velikost žaludů nebyla úplně typická (a byly neuskutečně příjemné na omak).

Došli jsme z Čelákovic do Přerova nad Labem a po obědě v restauraci zamířili do skanzenu. Tuhle část výletu by bylo lepší absolvovat bez dětí :) ale aspoň letem světem...

Pak už jsme pospíchali na autobus a na obhlédnutí půvabného renesančního zámečku nezbýval čas, tak aspoň pro představu fotka z rychlého přesunu k zastávce.

V Čelákovicích jsme si při čekání na náš zpožděný vlak k Filipově velké radosti bohatě užili jiných projíždějících vlaků :) Nádherný den!

Je čas vyzkoušet viskózu - podzimní šaty

Jak tak na FB sleduji Krásu krejčoviny, stále víc jsem to chtěla zkusit. Teplejší podzimní šaty ze silnějšího viskózového úpletu. Na tenhle kus jsem narazila ve výprodeji u Mráze, za pokus určitě stál.
Šilo se krásně, materiál je velmi příjemný, Elna dál vzorně spolupracovala, že i s tím lemováním jsem dost spokojená. Skoro idylka :) Teď jen trochu váhám, jestli malounko nezkrátit. Ale čekám, jak bude pracovat srážlivost, s viskózou mám minimální zkušenost.

Krásně barevný přicházející podzim přeju (a hrnek dobrého teplého čaje vždycky po ruce :))