Trochu nečekaně

se mi v lednu rozrostla šicí rodinka. S potěšením jsem zjistila, že Filip je výborný parťák a dá se s ním udělat spousta práce. Tak jsme se spolu pustili do překreslování střihů, stříhání mých trik a chvílemi i do šití (Filip má na starosti kontrolu zásob nenačatých špulek nití a správu odstřižků).

Když jsem dokončovala první z trik, květované s malinovým lemem, u záložek jsem se opravdu, opravdu zlobila. Pokoušela jsem se nastavovat to pořád dokola, ale nic se mi nezdálo použitelné. Strávila jsem u toho víc času než při chystání střihu, stříhání a šití samotném. Nakonec jsem to nějak ušila, ale téměř současně s odložením nůžek jsem otevřela stránky s coverlocky. A i když jsem občas pokukovala už dřív, tentokrát to dostalo rychlý spád a snad za tři dny byl (s požehnáním mého milého muže) jeden kousek z druhé ruky doma :o)

Filip mi pomohl nastudovat návod a jedním z prvních počinů byla dvě dávno slibovaná trika z velmi příjemného bambusového úpletu pro manžela. Aby bylo jasno, že z toho stroje bude taky něco mít :)

Na černých trikách není nic k vidění (a taky na ně není při šití vidět...), jen jsem po vyzkoušení prvního prototypu byla postavena před výzvu udělat "takové to zesílení vzadu, kde se to chytá při svlékání". Takže druhý kus už je vylepšen, ale technologii budu muset ještě dostudovat, tohle je fakt pokusný králík. (Už jenom - odkud to přišívat, z rubu či z lícu? Když chci jen jednoduché (ne krycí) prošití...aby to bylo přesné a neodstávalo a neprudilo...) Tohle je řetízek, postupně zdvojený, aby byl zachycený fakt úplný okraj :-/

Úplně první, co nový přírůstek dostal pod jehly, byly Filipovy teplákokalhoty. Dole do nápletu, ale zatím zahrnuté. Radost vzájemná šedivá kočková veliká, až k tanci vedoucí.

A protože vyhlížíme hory, bylo třeba zazásobit Markétku rukavicemi a Filipa prvními sofťáky. Zkusila jsem ten maximálně funkční (30/15) a maximálně chlupatý (u Tkadexy označovaný jako "long") a připadalo mi, že šiju plyšového mědvěda. A taky jsem prvně v životě po ušití luxovala nejen celý pokoj, ale zevnitř i švy právě ušitého oblečení. Ale na dotek je to heboučké :) Tak jsem přidala bezpalcové rukavičky, třeba si je mladý pán chvilinku nechá (snad ho sníh přesvědčí).

Markétce ještě jedny modré, ale ty byly v době focení ve školce. Už tam prošly náročnými testy. Nejsou podšívkované, ale v případě potřeby a akutní zimy se do nich dají nosit tenounké prsťáky.
Každopádně mě strašně těšilo zase jednou fotit venku. Přeju vám krásné slunečné dny!

Za zuby

Hučimír Veliký je už nějaký ten týden konečně i Zubatý. Jako správná plašící matka jsem viděla zuby na spodní čelisti už asi ve třech měsících, ale zmíněná oblast je dosud zcela nedotčená. Zato kolem Vánoc vyrašily hned čtyři exempláře nahoře. Možná proto to hučení... Už se v tom oboru docela profesionalizoval.
Zuby jsem (samozřejmě?) objevila první. Na přetřes tedy přichází ono "dostane na šaty". Co vlastně, peníze nebo látku? Těch mám tedy (a je mezi nimi i na šaty) plnou skříň. Tak jsem si řekla, že nepotřebuju žádnou novou látku, ale ten čas, abych po nevím jaké době ušila taky něco na sebe. A protože jsem k tomu chtěla sednout hned a nevymýšlet nic složitého, padla volba na trička. Tři. O tom, co to způsobilo, zase příště :)

Čepice s Elsou

byla jediný vánoční dárek, který jsem stihla ušít. Od léta schovávaný jediný celý obrázek, dovnitř bleděmodrý fleece. Dvacátého třetího dopoledne, než jsem uklidila stroje, aby bylo možno postavit a začít strojit stromek. V celé té hromadě pod ním Markétku zaujal tenhle balíček nejvíc a prohlásila, že si ho rozbalí jako první. Takže ji pak měla celý večer na sobě, v netradiční kombinaci s lehoučkými princeznovskými šaty.

Tady prezentuje nějakou napínavou koledu a Filip napjatě sleduje, jak celou tu situaci nová čepice zvládne.

(Poslední fotka je zajímavá spíš pro mne: s překvapením mi došlo, že kromě potahu na pohovku mi prošlo pod jehlou všechno, co je na ní ušité...)

Přeju vám všem dobrý nový rok! :)