neděle 31. srpna 2014

Na německo-polském pomezí

Poslední týden našich rozlítaných prázdnin jsme s partou kamarádů trávili v Mařenicích v Lužických horách. Kolem spousta krásných chaloupek a ještě víc výletních cílů - měli bychom co dělat aspoň měsíc. Velmi proměnlivé počasí nás často přimělo k rychlým ústupům, ale jindy bylo až neuvěřitelně krásně. 

Čas nám každou čtvrthodinu odměřoval zvon na kostele sv. Máří Magdaleny v Mařenicích


























Hned z kraje jsme zamířili na Lemberk a při procházce pak litovali Zdislavu, že to měla ke studánce dost
z ruky.


























Důležitým prvkem celého týdne byly "pufy" - holčičky po nich lezly, skákaly z jednoho na druhý a v autě Markétce pomáhaly zvládnout časté přesuny. Byly totiž všude.



















































Rozhled z pufu


























Část výletů vedla na/za německé hranice - při výstupu na Hvozd (Hochwald) se Markétka pěkně rozchodila, takže mi pak nahoře neustále utíkala ze záběrů.


























Když nebylo ideální počasí nebo bylo potřeba nakoupit, jelo se do Nového Boru. Na celkem nešťastně řešeném náměstí jim roste takový skoroelfský skleněný strom.


























Muzeum skla



































Nejdůležitějším z celého týdne byl pro Markétku Maxík - mluvila o něm jen asi stoosmdesátkrát za den. Na nejvyšším bodě Lužických hor - vrcholu Luže - se jí dostalo té cti držet ho chvilku na vodítku. Naštěstí je to pes starší a rozumný a neměl sklony nečekaně zkoumat německou stranu, kde je svah výrazně prudší.
V poklidu spolu obdivovali krásný výhled.




























Jedno z odpolední nás zavedlo na skalní hrad Sloup. Škoda, že v hlavní turistické sezóně zavírají taková zajímavá místa v pět hodin odpoledne.

Po několika letech jsme znovu navštívili Oybin 



























Na poslední den jsem si nechala Žitavu, po určitou dobu sídlo mé oblíbené historické postavy Jindřicha
z Lipé. Markétka s tátou zůstali raději na chalupě a já měla čas si město důkladně prochodit a pak i něco nakoupit. Městem jsem nakonec byla docela zklamaná, chyběl mi tam nějaký genius loci... snad až dokončí všechny rozkopaniny a opravy a úpravy, přece jenom bude trochu vlídnější.

Tohle akcemi nacpané léto jsme naplánovali především proto, abychom co nejvíc ujeli řemeslníkům, kteří měli řádit vedle na patře. Ale člověk míní... Řemeslníci taky nejspíš měli pěkné léto.
Nějak s nimi ten podzim přežijeme :)

středa 20. srpna 2014

Podkoleňáky - taky jednou klučičí

Kamarádka objednala na pozdně letní a časně podzimní řádění podkolenní tenké tepláky pro svého synka
- v podstatě kratší legínky pro kluka. Docela jsem si to vybírání klučičích motivů užila, jen jsem zjistila, že mám vážné nedostatky v nápletovém hospodářství - velmi málo barev se ubíralo potřebným směrem...

Zatímco Markétka dneska po obědě zodpovědně spinkala, spíchla jsem je, abychom je mohly odpoledne na hřišti předat. Gender negender, po probuzení dost litovala, že nejsou pro ni.


























Střih: upraveno z Ottobre 2012/4
Materiál: látka.cz

neděle 17. srpna 2014

Krakonošovi čelem


























Tentokrát jsme s Markétkou nechaly Šumavu za zády a jely se podívat za Krakonošem. S kamarádkou a její malou holčičkou jsme týden obývaly roubenku v Rokytnici nad Jizerou.
Když jsme vykoukly ze dveří, shlížela na nás čerstvě opravená střecha kapličky na kopci.



























































Dědečka s babičkou jsme na svých pochůzkách potkávaly téměř každodenně.


























Náladové počasí občas přinášelo lehce melancholické, působivé nevýhledy.


























Cestou k Mumlavskému vodopádu se Markétka snažila roztlačit vozík u hornického muzea.
(Kolik holčiček vidíte?)

Když jsme došly na místo, někteří ze členů výpravy byli dost utrmácení.



























































Škoda, že nebylo moc teplo, na těch kamenech ve vodě by se to řádilo!!


























Pozdnější odpoledne na hřebínku u Křižlic


























Jeden den jsme se vypravily nahoru na kopce - u mohyly Hanče a Vrbaty Markétka zpracovávala své trauma ze skutečnosti, že si z informačního centra nemohla odnést razítko Zlatého návrší.


























Vydaly jsme se směrem k Labské boudě s myšlenkou dojít alespoň k Pančavskému vodopádu. Udělali tam nový (pěkný) turistický chodník, ale nechoďte na něj s kočárem s malými kolečky ;)
Nakonec jsme se tam prodrncaly, hurá!













































































































Cestou zpátky mi foťák snad poprvé zabral téměř autenticky tuhle hořcovou modrou.


























Rády jsme k tobě nakoukly, Krakonoši, měj se hezky a zase někdy na viděnou!

neděle 3. srpna 2014

Z Hoštického deníku

Šumava je nezbytná. Líbí se mi leckde a leccos, ale na Šumavě ožiju. Musí být.
Společná "kostelní" dovolená nás po roce zavedla opět do Střelských Hoštic. Areál na řece Otavě je pro děti ideální - pominu-li dobu spánku, Markétka v podstatě na prolejzačkách bydlela.


























Loni ještě dvakrát denně dlouho spala a já trávila většinu času ve stínu před chatkou s háčkováním
(a zbytek v řece). Letos se spalo jenom po obědě a počasí přálo větším i malým výletům, tak jsme byly pořád někde.

Nedělní odpoledne a setkání s kamarádkou v Horažďovicích. Mají tam čápa, který dělá pravidelné kondiční cviky, a dost nenajedené kachny.

S tetou Petrou v podzámčí






























































































Pondělní výlet na Blatnou



































Zadní trakt v proměnlivém a chvílemi pošmourném počasí
působil až trochu hororově
.



































Daňci v parku byli po ochutnávce jablek z naší jídelny velmi vstřícní.



























V úterý jsme opět s kamarádkou jely vyzkoušet nový bazén v Sušici. Markétka kromě ostatního asi pětadvacetkrát vyšlapala schody a sjela po skluzavce do bazénku... kdybychom nemusely zpátky na oběd, možná by ještě jezdila. Odpoledne jsme znovu zajely do Horažďovic a naházely kachnám všechny zbylé housky, co se nám stihly nahromadit. Vypadaly (kachny), že nejedly půl roku.

Na doporučení jsme ve středu zajely do Chanovic (ideální cíl pro lovce turistických vizitek - na malém prostoru pořídíte až čtyři! :) Přes špatnou viditelnost jsme vyšlapaly/byly vyneseny na rozhlednu (136 schodů) - dolů už ji Markétka zvládla celou sama. Malý skanzen je zatím spíš ve stavu zrodu, uvidíme při nějaké příští návštěvě, co se z toho všechno vyklube.

Zámeček v Chanovicích je trochu kapesní a velmi půvabný (sídlí v něm škola)



Jezírko v zámecké zahradě malinké, ale lekníny překrásné.


























Luxusní chanovický špejchar



























Ve čtvrtek na Rabí

Napřed jsme hrad obešly zvenku, prohlédly okolí a vyhlídku: "A támhle odtud přišel ten Žižka!"

Pak prošly nádvoří, daly si kafíčko a slanou tyčku a zjistily starou pravdu....

... že nejkrásnější pohled na svět je ze sedla koně.

Než ostatní absolvovali prohlídku, ještě jsme s Markétkou zajely do dva kilometry vzdálených Žichovic. Zámek se trochu schovával, ale nedaly jsme se a nakonec ho našly. Odměnou nám byly půvabné šumavské fotografie pana Kavaleho v jediných dvou přístupných místnostech. Všude jinde se bydlí.



































Pátek a aspoň jednou nahoru na kopce. Modrava? Kvilda? "Zhůří!!! Tam budou krásné výhledy!" Byly.
Napřed už skoro povinná zastávka na kafíčko ve vyhlášené pekárně na Kvildě - zdá se mi to, nebo se
s rozšiřujícím se provozem opravdu zhoršují? :(

Z Kvildy na Zhůří přes Jezerní slať
 


Motýlek napřed Markétce sednul na nohu, tak na něj koukala trochu nedůvěřivě...


























Zhůří




Lokalita výskytu vzácného hořce panonského


Tohle je pro mě Šumava. Krása, až se srdce skoro svírá. Žlutě a fialově kvetoucí louky. Spousta mladých zdravých hřibů téměř u cesty a hrsti borůvek. Výhledy na Roklan a spol. Krásné počasí jako bonus. Díky!