Nechali jsme se od milých přátel přesvědčit, že ve vísce Halenkov pár kilometrů na východ od Vsetína je nejlepší apartmán, kam se dá jet na dovolenou! Je to trochu z ruky a dost jsme dlouhou cestu s dětmi zvažovali, ale nakonec převládla chuť podívat se tak trochu mimo náš běžný akční radius a taky možnost potkat se s jinými přáteli, které už dlouhá léta na Vsetínsku mám a které díky vzdálenosti vídám maximálně na facebooku...
Pověst nelhala. Ubytování bylo výborné za rozumnou cenu a paní domácí nám hned první večer dala několik tipů na výlety. V rodinném hlasování na další den jednoznačně zvítězila cesta na Kohútku za borůvkovými knedlíky.
V neděli to možná nebyl nejlepší nápad, protože tam téměř nebylo kam šlápnout. Na tenhle jediný moment nejspíš všichni odešli na vyhlídkovou terasu ;) borůvkové knedlíky si taky objednali téměř všichni a čekání bylo trochu dlouhé...
... ale nakonec stálo za to. Markétka knedlíky setřásla na trampolíně a potom jsme se vydali na Portáš. Zdolat hranici ale není jen tak.
Cestou jsme se poprvé pořádně rozhlédli po kraji...
... a pak jsme si na Portáši dali kafe, odpočinuli si na hřišti a Markétka zkusila udělat své první portrétní fotografie.
V úterý jsme na mnohá doporučení navštívili zlínskou ZOO v Lešné. Moc se nám líbila, jen to trochu vypadalo, že kapacitně nestíhá. Ale děti tam byly totálně spokojené - Markétka vůbec nechtěla opustit hřiště a Filip se pořád rozhlížel a vůbec nechtěl spát. Hodně se nám líbili zamotaní i nezamotaní ptáci...
... ale nejlepší byla lví etudka. Lvice pospávaly na terásce a byla to zřejmě dost nuda.
Pan Lev už se na to nemohl koukal a přišel to tam trochu srovnat.
Ale dámy si z toho vůbec nic nedělaly. Tak se trochu naštval...
... a pak šel taky spát.
Zámek jsme si prohlídnout už nestačili. Ale rádi bychom se tam brzy vrátili a napravili to.
Vestředu přijela jedna z návštěv za námi a šli jsme prozkoumat okolí. Tam, kde loni prý bývaly husy, bylo letos hejno hlídacích krůt. Zaujaly postavení a zahájily hru Král vysílá své vojsko. Raději jsme se rychle dali na ústup.
Ve čtvrtek - náš poslední výletní den - jsme zamířili do Rožnova "za Karlem". Markétka miluje pohádku Dvanáct měsíčků, na jejímž natáčení participovala i jedna naše kamarádka, tak jsme se jeli podívat na ty chaloupky. Prošli jsme Valašské městečko...
... a našli Karlovu chalupu.
U jednoho krámečku jsem pak obdivovala matrici na modrotisk.
Pak jsme k Markétčinu velkému potěšení vyjeli lanovkou na Pustevny. Dali jsme si oběd, Markétka pokračovala ve svém zaučování s foťákem...
... a já obdivovala Jurkovičovu výzdobu a trochu se rozčilovala, co to tam propána stavějí a proč je tam takové šílené lešení či co to je. Teprve po chvíli mi došlo, že sledujeme úsilí zachránit sebemenší část shořelého Libušína.
Prošli jsme se po hřebeni, ale až na Radhošť to s Markétkou ještě nebylo. Aspoň jsme nemuseli spěchat a měli čas si pořádně pohrát a dát si nějakou dobrotu.
Cesta lanovkou dolů byla úžasná s bonusovým výhledem. Je ta Morava krásná! Pak nás na parkovišti čekala studená sprcha - někde cestou jsme z kočáru vytrousili Markétčin puntíkovatý batůžek se všemi dárečky, který ten týden od návštěv a přátel dostala :( ten povedený den hodně hodně zešednul.
Ale má to dobrý konec! Ráno jsme zabalili a vydali se na zpáteční cestu. Ještě jsme zkoušeli volat na některá místa, kde jsme se včera pohybovali. Už jsme byli v autě, když začínala otevírací doba v
lanovém centru, kolem kterého se ze spodního parkoviště chodí k lanovce... a tam ho skutečně měli! Vypadl nám na kamenitém úseku cesty, kdy jsme i Filipa vyndali a kočár táhli za sebou, jak se dalo. A ti dobří lidé nám ho i ochotně poslali. Díky!
Nejen proto se chceme na Valašsko vrátit, třeba už příští rok ten Radhošť dáme ;)
