pondělí 18. července 2016

Do třetice...

Už je to skoro trapné, pořád to samé. Ale zase - kéž by všechno, co ušiju, bylo přijímáno s takovým potěšením! V létě se toho nosí málo, pračka se tak rychle nenaplní, a tak i třetí šaty přišly velmi vhod. Tentokrát s kapsičkou (chtěla jsem dvě, ale protože to byl pozdní nápad, nevyšla na ně lemovka...), tentokrát z darovaného odloženého povlečení. Nerůžová látka byla k mé radosti přijata s velkým nadšením, které se umocnilo tím, že jsme stejné šatečky ušily i kamarádce sousedce. Obě je svorně (nezávisle) doladily růžovými doplňky.


Hnědé doplňky jsou od odpoledního kakaa.


PS. Ten střih na stole pořád leží.


pondělí 4. července 2016

Přívoz

Zase po čase. Krásné nedělní odpoledne a procházka u řeky. Člověk by skoro řekl, že je Vltava v Praze nádherně modrá.



Bylo to tou oblohou. Ve skutečnosti se na ní od západu kupila děsivá mračna, ale nad hlavami zatím azuro se spoustou prachových peřin.

Na řece nepluly jen lodě. Protože nechtěla ukázat zuby, váháme, jestli to byla skutečně říční nutrie, ale nejspíš ano. Neochvějně se sunula vpřed a tvářila se docela výhrůžně.



Malé kačenky skoro nebylo možné vyfotit - šmejdily po hladině i mezi proutky a travami u břehu jako na tryskový pohon.





Ještě jsme viděli dva skoro sympatické potkany. "Takový velký myšáci." Taky se neradi fotí.

Cílem byla lodička, pravidelný přívoz mezi pražskými břehy. Velké vlny od projíždějícího parníku, pořádné zhoupnutí a po pěti minutách zase ven. Vltava není Amazonka.





Než nám jela loďka zpátky, toulali jsme se po břehu a koukali jsme třeba na nohu dřevěného utopence.



A napravo na Vyšehrad a nalevo na Zlíchovský kostelík. Taky už leccos pamatuje.





Cestou domů jsme narazili už jen na jediného predátora. Na cyklostezce požírá cyklisty. Naše soustava vlakových podchodů rozhodně netrpí šedí velkoměsta.



PS. Vypadalo to jen tak tak, ale těm mrakům jsme utekli... a nakonec ani nepršelo 8-)