Vymýšlení a dolaďování za pochodu. V galanterii už ze mě museli mít legraci, jak jsem tam stále znovu docházela pro nějaké další vymyšlenosti v neonové žlutozelené. Boj se strojem - při prošívání kapes se zdálo, že projekt skončí. Prostě nechtěl prošívat, nitě se neprovazovaly za žádnou cenu. Výměna nití, několika druhů jehel, změna přítlaku patky, napětí nitě, nic. Jako poslední zoufalý pokus šití přes pečící papír. Kdovíproč mě to napadlo. Bylo to ono. Neptejte se mě, proč. Prostě to prošil a pak už si za celou dobu nepostěžoval, ani když jsem naposled přišívala límec a bylo tam těch vrstev asi ještě víc.
Nejvíc mi daly zabrat právě kapsy. Dělala jsem je tak nějak od oka, se zipem do švu podle popisu na bundu Philippa od Farbenmix. Popis skvělý, díky za něj! Samozřejmě jsem si to dle svého zvyku zkomplikovala těmi klopičkami - chtěla jsem ke kapsám nějaký výraznější kontrastní prvek, ale šití bylo za trest. Bude-li nějaké příště (zimní softshell s velmi dobrými parametry už je ve skříni...), určitě půjdu nějakou cestou mnohem menšího odporu. Sama jsem neměla úplně jasno, jak to vlastně doladím s uchycením kapes zvnitřku. Díky tomu, že jsem je střihla velké a vyšly až k zipu a dolnímu založení, se to krásně vyřešilo a manžel ještě
ocenil bonusovou vnitřní kapsu, o níž jsem já do té doby neměla ani tušení :)
Protože jsme mezitím odjely s Markétkou pryč a pak jsem měla jinou pravidelnou práci, dost se to táhlo. Ale konečně je dílo hotovo, muž se dočkal a já jsem šťastná jak blecha, že bunda sedí a líbí se. A sama se nemůžu dočkat, až se zase pustím do těch tričíček, pyžámek a šatiček, které mě v nejbližší době čekají :)
Upraveno s přihlédnutím k bundě Philippa a mnoha dalším sportovním bundám, jež jsem potkávala
a cestou jim okoukávala detaily vypracování.
